K nové vyhlášce o školním stravování, o které se začalo ve vládě pochybovat

 Zdravé školní stravování je investicí do budoucnosti dětí, ne administrativní přítěží. Nová vyhláška nevznikla proto, aby kuchařkám komplikovala práci, ale aby pomohla školám naplnit to, co dlouhodobě doporučují odborné instituce napříč světem – méně soli, méně cukru a ultra-zpracovaných potravin; více vlákniny, luštěnin, ryb a zeleniny. To nejsou módní trendy, ale preventivní kroky proti obezitě, civilizačním onemocněním a zhoršující se kondici mladé generace.

 Aktuální obtíže, na které školy narážejí, nejsou argumentem pro návrat k horšímu. Odpor dětí k luštěninám nebo celozrnné příloze je přirozený – nové chutě se budují trpělivě, postupně a hlavně kvalitní přípravou. V řadě zemí trvalo několik let, než si žáci na změny zvykli, a dnes je vnímají jako normu. Pokud se ale pokaždé, když narazíme na překážku, vrátíme zpět k levnějším a méně hodnotným řešením, nikdy se nepohneme dál.

 Citace o „strašné vyhlášce“ či „dětech, které přestaly jíst hamburgery kvůli luštěninám“, ukazují spíše na selhání komunikace mezi vedením škol, kuchyněmi a dětmi – nikoliv na selhání samotného předpisu. Kuchařky a nutriční odborníci mohou nabídnout mnoho způsobů, jak luštěniny či ryby připravit chutně a atraktivně. Mnoho jídelen je dnes zvládá zařazovat s úspěchem, když dostanou metodickou podporu, prostor pro pilotní úpravy a ne podmínku „splňte a starejte se sami“.

 Zrušení vyhlášky by znamenalo návrat k praxi, která je dlouhodobě neudržitelná. Místo rušení bychom měli hledat cesty, jak jídelnám pomoci – vzděláváním personálu, sdílením receptur, dotační podporou a citlivým zaváděním změn krok po kroku.

Děti si zaslouží kvalitní jídlo. Ne zkratky.