Učit na školách druhý jazyk, když mnohdy neumí dobře ani anglicky?

Dovolená v zahraniční mě vždy vede k zamyšlení, mají-li se děti učit na školách druhý jazyk, když mnohdy neumí dobře ani anglicky?

Mám radost, že se po dlouhé době dostávají na titulní stránky médií témata ze školství. Jedno z nich je obzvlášť zajímavé a odráží také mezigenerační debatu: mají se děti učit povinně na základní škole druhý jazyk, nebo má být tato povinnost zrušena?

Osobně považuji možnost naučit se více jazyků za skvělý přínos jak pro osobní růst, tak další vzdělávání i jako možnou výhodu na trhu práce. Na druhou stranu, ne každé dítě má doma vhodné podmínky a podporu, aby se druhému jazyku skutečně naučit mohlo. Mnohé děti totiž zápasí i s povinnou angličtinou. A není to jejich vina.

Pro zkušenosti nemusíme chodit daleko: děti, jejich rodiče neumí např. anglicky, se tento jazyk učí obtížně. Proč? Protože výuka jazyků není nastavena tak, že se jej dítě naučí skutečně pouze na hodinách jazykové výuky ve škole. Musí se pak doma učit slovíčka a fráze, ale pokud samo neví, jak slovo správně přečíst, a rodiče si s tím také neví rady, je ztraceno. Stačí také, že dítě na výuce chybí, a látku prakticky nemá šanci dohnat.

Představa, že se všechny děti bez problému mohou doučit angličtinu pomocí internetu, dostala zabrat hned na začátku lockdownu, kdy se ukázalo, kolik domácností doma nemá počítač nebo internetové připojení. Školy se nemohou spoléhat na to, že rodina tyto možnosti má. A s druhým jazykem je to ještě horší. Rozevírají se tak nůžky mezi dětmi, jimž rodiče mohou pomoci, a těmi, kteří jsou odkázání skutečně jen na školu.

Je druhý jazyk opravdu taková priorita? Na to není jednoznačná odpověď. Jsem však přesvědčená, že by školství mělo v první řadě investovat finance a energii do toho, aby se všechny děti naučily skutečně dobře anglicky, a to v rámci školní výuky. A druhý jazyk by pak mohl být povinně v nabídce školy jako volitelná varianta.

Co si o tom myslíte vy?