O půl kilometru méně zábradlí

Všimli jste si, že na Koněvově zmizelo přes 500 metrů zábradlí mezi tramvajovými kolejemi a zastávkami? Tyto bariéry město dlouho stavělo lidem do cesty. V minulosti se totiž zábradlí do veřejného prostoru dávaly „pro jistotu“ a přitom se nevědělo, kde jsou skutečně potřeba, a kde ne. Veřejný prostor má být pro lidi, ne místem překážek, které někdo bez většího přemýšlení do Prahy umístil.

Město a veřejný prostor v něm má být zkrátka pro všechny uživatelsky přívětivý. Dřív se v Praze nemyslelo na ten nejvíc přirozený pohyb, který existuje, a tím je chůze. Cílem není úřední splnění technických a legislativních požadavků. Právě jejich mechanické uplatnění je často příčinou problémů a nelogičností. Jednotlivé druhy pohybu se mají doplňovat, ne se vzájemně vylučovat. Každá úprava veřejného prostoru má počítat s pěšími, cyklisty, ale také s cestujícími v MHD a individuální automobilovou dopravou. Lidé ve městě mají rozdílné dopravní potřeby a úkolem politiků je zajistit, aby je mohli naplnit.