Ďábel je v detailu
Úředně to jsou dvě stejné věci – pro lidi se zrakovým postižením musí být před schody na pěší lávky Železničního mostu na Výtoni nějaká bezpečnostní zábrana. To je samozřejmě pochopitelné, ale i s tím se dá pracovat. Pokud člověk chce. Buď tam můžeme mít nevzhledné a k mostu se nehodící červenobílé zábradlí, nebo prostor smysluplně využít. V tomto případě třeba pro cyklostojany, které také fungují jako zábrana. Zábradlí, co muselo zůstat, jsme nabarvili do antracitové barvy dle Manuálu veřejných prostranství, aby nebyly jak pěst na oko. Všimněte si, že na fotkách zmizely i dopravní značky. Adam Scheinherr je původně chtěl přeložit na jiné místo, ale nakonec jsme přišli na to, že tam jsou zbytečně. DPP v tomto konkrétním místě nainstaloval bumlíky, takové oddělováky tramvajového tělesa a silnice, a značka se zákazem odbočení vlevo tam najednou začala být zbytečná. Jenže se nad tím nikdo nezamyslel. Tak jsme ji sundali. Po Praze máme spousty takových značek, která byly historicky umístěny do ulic. Dnes nejsou třeba díky proměně dopravního režimu potřeba, ale nikdo neřešil, že se z nich stal už jen vizuální smog.
Občas si říkáme, jestli nejsme moc v detailu, ale má to smysl. Zastáváme názor, že jedině souhra maličkostí dělá kvalitní celek – proto na Florenci u autobusového nádraží můžeme přejít, dali jsme sbohem Chodníčku smrti, ulicí Na Slupi se dá chodit, otáčíme sedačky v metru a teď jsme odstranili další zbytečné zábradlí u třikrát potvrzené kulturní památky. Doprava v Praze nejsou jen velké infrastrukturní stavby jako metro D, nové Smíchovské nádraží, příprava tramvajových tratí nebo upravený projekt Městského okruhu, kde momentálně běží geotechnický průzkum. Je nutné mít také otevřené oči a cit pro detail. Není to bez zábradlí a značek lepší? Posuďte sami.
