Jan Čižinský o naději

Včera jsem řekl, že změnit tuhle zemi k lepšímu musíme prostřednictvím voleb – ne zveřejňováním auditů. Logicky od té doby padá otázka: „A jak to chcete udělat?“ Dovolím si odpovědět.

Klíčové slovo je „Naděje“. S velkým N na začátku. Musíme dát naději těm, kdo ji dnes nevidí, a proto volí jednoduchá řešení. Nedivme se jim. Jsou zklamáni vývojem od roku 1989, jsou naštvaní, protože na ně lidé v politice dlouhá desetiletí kašlali. Systém „urvi, co můžeš“ možná rozpohyboval ekonomický stroj této země, ale miliony lidí zanechal na kraji silnice s poloprázdnou síťovkou v ruce, zatímco kolem nich frčely bouráky politických bossů, kmotrů a jejich známých plné nakradených peněz často i z jejich půjček. Politici sice vykládali, jak jim záleží na lidech, ale exekuce naskakovaly po statisících a mizerné platy a důchody přetrvávaly.

Před několika lety jsme vstoupili do komunální politiky, abychom tohle skoncovali v Praze 7. Ukázalo se, že naši sousedé takovou změnu chtějí. Pak jsme společně dostali na první pohled nemožný nápad nasbírat v mrazech a vedrech na ulicích sto tisíc podpisů a kandidovat na magistrát. Opět se ukázalo, že na takovou změnu naši sousedé čekali. Aby vznikla naděje, je podle mne nyní nutné najít podobné lidi jako my po celé zemi. Takové, kteří věří, že svět se dá změnit k lepšímu, a jsou připraveni pro to něco udělat.

Protože naději je nutné si odpracovat. Za prvé v ulicích. Mluvit se sousedy, přesvědčit je, že změna je možná. Někteří lidé se spokojí s takovou pomocí, jiní navíc vstoupí do politiky. Aktivních lidí jsou u nás statisíce a těch, kdo již dnes v politice působí na místní úrovni mimo politické strany, jsou desetitisíce – v různých sdruženích po celé zemi. Podobně jako my sbírali podpisy svých sousedů a dnes jejich jménem pracují na změnách k lepšímu. Myslím, že má obrovský smysl pokusit se aktivní lidi spojit dohromady a společně umožnit změnu. Vytvořit sílu, která nebude bořit, ale pomůže spojit to nejnadějnější, co v našem politickém systému v dalších měsících vznikne.

Neříkám: „Teď to rozjíždíme“. Zjišťujeme ale, jestli je o takový projekt, který přinese naději a změnu do politiky, zájem. Chci požádat také vás: dejte nám vědět, co si o tom myslíte. Mluvte s lidmi kolem sebe. Ptejte se, jestli jsou ochotni věnovat svůj čas aktivní práci, která změnu umožní. A navrhuji, abychom se pro začátek shodli na pár základních principech, které by nás měly spojovat. To by byl dobrý start, který nás může vymanit z dnešního začarovaného kruhu:

1. Slušnost

Musíme na sebe být slušní a mluvit spolu. Svět není černobílý, každý máme svůj kus pravdy. Jsme sousedé v naší krásné zemi, nesmíme se jen rozdělovat a hádat.

2. Spravedlnost

Pravidla jsou pro všechny. Nikdo není nad právem, ani úředník, ani miliardář, premiér nebo prezident. Je třeba, aby profesionální úřady fungovaly bez leváren, odklánění dotací a plýtvání.

3. Úcta

Úctu si zaslouží každý, opravdu každý, i když nemá nic na kontě a konexe. Třeba senioři nebo rodiny a každý, kdo žije od výplaty k výplatě anebo od důchodu k důchodu.

4. Důvěra

Třicet let po revoluci je čas, abychom začali víc věřit. Jeden druhému i sami sobě. Třeba tím, že za sebe nenecháme úplně ve všem rozhodovat stát, že převezmeme odpovědnost za další vývoj naší společné země.

5. Budoucnost

Nedíváme se do minulosti a nebojujeme s jejími duchy, kteří tu otravují vzduch. Tvoříme budoucnost a chceme žít v zemi, která ve vlaku dopředu nabízí místa všem, nejen bohatým a těm, kdo v tom umí chodit.

6. Odvaha

Víme, že ideální svět neexistuje. Ale můžeme bojovat, abychom se mu co nejvíc přiblížili. Pár set lidí umožnilo změnu v Praze. Pár tisíc lidí, kteří si udělají čas, to dokáže v celé naší zemi, v celé České republice.

Srdečně a vděčně
Jan Čižinský