Jeden rok ruské agrese na Ukrajině
Dneska myslíme na všechny, kteří se před rokem probudili do děsivé reality plné ruské agrese. Od prvního od napadení Ukrajiny se všichni semkli a začali hledat možnosti, jak pomáhat. Naše Hanka Třeštíkova s Milenou Johnovou rozjely Krajské asistenční centrum pomoci uprchlíkům, kam začaly přicházet stovky zoufalých rodin, které nevěděly, co s nimi bude. Adam Scheinherr se postaral o to, aby váleční uprchlíci mohli cestovat první měsíce pražskou MHD zadarmo a vyřídit si všechna povolení nebo najít práci. Pavel Vyhnánek díky zodpovědnému hospodaření mohl vyčlenit z rozpočtu stovky milionů na tlumočníky, vzdělávání dětí, přechodné ubytování nebo terapeutickou podporu. Na Sedmičce zase pod vedením Hany Šiškové od nuly vybudovali systém Adaptačních skupinek, aby si děti zvykly na místní prostředí a mohly začít chodit do školy. A pak jsou tu různé organizace, neziskovky a taky tisíce dobrovolníků a dárců, kteří se dnem i nocí starali o to, aby každý, do prchá před válkou, byl v Praze přívětivě přijat a našel střechu nad hlavou.
Ukrajině je třeba pomáhat dál a vytrvat. Ačkoliv je všudypřítomná pomoc neuvěřitelně potřeba, lidé na Ukrajině jsou teď mnohdy rádi i za to, že si mohou popovídat s někým „tam venku“ a třeba se ujistit, že stovky a tisíce kilometrů od nich, v místech, kde se člověk nemusí každou minutu strachovat o životy svých blízkých, jsou stále lidé, kteří na ně myslí a jsou připraveni jim pomáhat, dokud nebude Ukrajina opět svobodná.
Sedmička má proto k dispozici radniční mikrobus, který si může půjčit kdokoli, kdo na Ukrajinu chce odvézt materiální pomoc a třeba i trochu vřelého lidského kontaktu.
