Hřbitov jako součást veřejného prostoru

Hřbitov jako místo, kde to „žije“, není ve světě žádnou novinkou. Třeba ve Stockholmu, Oslu nebo Kodani jsou hřbitovy vnímány jako veřejný prostor, byť se specifickými pravidly. Rodiny s dětmi či vnoučaty tam chodí na procházku nebo na piknik, potkáte tu běžce, cyklisti, lidi, co si čtou nebo se učí.

Jak se města rozrůstají, tak se i hřbitovy, dříve na jejich okrajích, stávají součástí městské zástavby. Jen na území hlavního města je v současnosti 84 hřbitovů, které často tvoří bariéru, nejsou prostupné a péče o ně se mnohdy zásadně odlišuje. Přitom pro řadu lidí je hřbitov jedinou zelení v blízkosti jejich bydliště.

„Stejně jako smrt patří k životu, tak hřbitov patří k městu,“ říká Milena Johnová , která má za PRAHA SOBĚ na magistrátu v gesci i pohřebnictví. Hřbitovy pomalu začínají plnit i další funkce, než jen pietní. Proto je potřeba změnit přístup, jak o nich uvažujeme, ale i péči o tato místa odpočinku našich předků tak, aby odpovídala potřebám lidí a města 21. století.

Jak to chceme udělat? O tom a diskutovala Milena společně s Petrem Hlaváčkem nebo Martinem Červeným, ředitelem Správy pražských hřbitovů ve čtvrtek 13.ledna v pražském CAMPu. Záznam celého večera je ke shlédnutí zde: https://www.facebook.com/watch/live/?ref=watch_permalink&v=1319738878453081. Významnou pomocí při péči o pražská pohřebiště je Manuál pražských hřbitovů a Katalog pražských hřbitovů, za nimiž stojí kolegové z IPR Praha.

Na manuálu se podílel i náš Petr Zeman, předseda Výboru pro územní rozvoj, územní plán a památkovou péči, který spunktoval probourání nového vstupu na Olšanský hřbitov v severní části, kde dosud jakýkoli vstup chyběl, Takovou rychlost od textu manuálu k činům nikdo nečekal .