17. 11. 2019

Slavíme 30 let svobody a díváme se dál

Milí sousedé, milí Pražané,
s řadou z vás jsme se dnes potkali v ulicích a poblahopřáli naší společnosti ke 30 letům svobody. K dnešní slavnostní příležitosti jsme s kolegy z PRAHA SOBĚ sepsali také naše osobní pohledy, které si vám dovoluji zaslat. Budeme velmi rádi, když se s námi také vy podělíte o ty své.

Hodnoty Listopadu beru po 30 letech vážně i dnes, ale osobně mám s tehdejším děním spojenou i jednu vtipnou rodinnou historku. Žili jsme v centru Prahy, takže jsme s bráchou už jako malí kluci věděli, že se odehrávají demonstrace, na kterých jsme nechtěli chybět. Táta měl obavy, že sami se k něčemu v honbě za dobrodružstvím nachomýtneme, a tak se nabídl, že můžeme jít na Albertov s ním. Podmínkou ale bylo, že si vezmeme punčocháče, protože venku byla zima. Já jako starší bratr poslechl, brácha Pavel rebelsky odmítl, a tak musel zůstat doma. S tátou jsme šli na Albertov jen ve dvou a pak se dostali až na Národní třídu.

Teď je mi o 30 let víc, ale Listopad vnímám pořád stejně silně. Žijeme v demokracii, občan je suverén a může se hlásit o svá práva. Papalášské a funkcionářské nedemokratické manýry ale bohužel z politiky a veřejného života zdaleka nezmizely. S PRAHA SOBĚ jsme loni ve volbách díky vašim hlasům dokázali, že se jim naštěstí lze úspěšně postavit i odspodu a bez velkých peněz. Ideály Listopadu je v praktické politice třeba prosazovat celoročně. 

Srdečně a vděčně
za celý tým PRAHA SOBĚ

Jan Čižinský
Hanka Třeštíková, radní HMP pro kulturu a cestovní ruch

V revolučních časech kolem 17. listopadu 1989 mi bylo teprve sedm let. Vnímala jsem ale bezpečně, že se něco děje, doma panovala radostná atmosféra plná nadějí. Ilustruje to jedna moje vzpomínka, kdy mi nadšení rodiče říkají, jak se teď, myšleno po revoluci, všechno změní. A já se šla hned podívat ven na balkon, co všechno že se teda změnilo, a nechápala, o čem naši mluví, protože se mi zdálo být vše při starém. Teď po 30 letech už je ale chápu úplně přesně.

Patřím ke generaci, která vyrostla ve svobodě a ví, že demokracie je práce. Nic nepřichází samo, o zlepšení musí člověk usilovat a začít může klidně u sebe v činžáku nebo v ulici. Kulturní město se nevyznačuje jen špičkovými koncertními sály, galeriemi nebo muzei. Záleží i na tom, jak „kulturně“ vypadá jeho veřejný prostor nebo jak v něm fungují občanské spolky. Ty minulý režim zakazoval, my je jako město naopak podporujeme. Záleží nám na tom, aby byla Praha 30 let po Listopadu kulturním městem se vším všudy. Když se spolu lidé baví a žijí občansky, demokracii to jenom utužuje.
Milena Johnová, radní HMP pro sociální politiku a zdravotnictví

Jsme v bodu zlomu. Jedině osobní angažovanost lidí uvnitř systému může změnit fungování politiky a veřejné správy natolik, že budeme s to začít řešit skutečně vážné problémy, jakými jsou dopady změny klimatu, narůstající nenávist ve společnosti, sociální vyloučení a chudoba. Je potřeba omezit ty, kteří se v politice a veřejné správě angažují jen kvůli moci a penězům a kteří bezohledně zválcují všechno, co se jim postaví do cesty.
Pavel Čižinský, starosta Prahy 1

Naše rodina prožívala listopadové události intenzívně, byli jsme jako děti vychováváni vcelku protirežimně a jako obyvatelé centra Prahy jsme měli všechno blízko. V týdnu po 17. listopadu jsme s bráchou a sestrami úplně zapomněli na všechny kroužky či zkoušky Kühnova dětského sboru a žili jen demonstracemi. Týdny, které následovaly, pak odvály komunistický režim a všechny naše tehdejší starosti, jak s ním nebo vedle něj žít.

Brzy samozřejmě přišly starosti jiné. Pro naši rodinu i pro všechny ostatní. Na ulicích se objevili žebráci, které jsme do té doby znali jen z pohádek. Táta musel změnit práci, což pro něj nebylo snadné. Republika se nám zmenšila. Začalo se řešit, který dům bude restituován, kdo bude vystěhován nebo který byt bude naopak privatizován. Přes všechny vážné problémy se ale silně domnívám, že polistopadová doba umožňuje většině z nás život svobodnější, důstojnější a odpovědnější, než tomu bylo za komunismu. A opravdu věřím, že stojí za to si onen listopadový zázrak, že změna je možná, připomínat a z jeho zkušenosti čerpat sílu pro naši dnešní práci a pro nynější snažení.
Mariana Čapková, předsedkyně Výboru pro výchovu a vzdělávání ZHMP

Já osobně jsem měla to štěstí, že jsem v době Sametové revoluce měla za sebou teprve dva měsíce první třídy. V nadcházejících letech jsem tak mohla maximálně využít možnosti, které svobodný demokratický stát nabízí, včetně neomezeného cestování, několikaletého studia v zahraničí a svobodného rozvoje osobního i profesního. Jsem si však vědoma, že to není samozřejmost, a dělám maximum pro to, aby tyto možnosti měli i mladí lidé dnes. Aby žili s vědomím, že mají budoucnost. Snažím se ale také, aby měli na co navázat, aby měli povědomí o minulosti, především o hodnotách, které Sametová revoluce znovu navrátila do veřejného života.

Tak jako pro mnoho jiných i pro mne je vtělením těchto hodnot osobnost Václava Havla, kterého si celoživotně velice vážím a jehož vlastnosti a odkaz ve společnosti postrádám. Především jeho velkorysost, nenucenou noblesu a prozápadní přístup. Myslím si, že demokracie v naší společnosti je křehká a je třeba dobře pečovat o občanskou společnost, její vzdělání a rozvoj. Je třeba šířit elán a optimismus a nebát se pěstovat vnitřní úroveň každého z nás.
Petr Zeman, předseda Výboru pro územní rozvoj ZHMP

Protože se počítám mezi pamětníky a protože jsem listopad zažil na vojně, přičemž slovo vojna si stále vykládám vykládal jako nesvoboda, tak říkám, že Listopad 1989 je tou největší a nejpozitivnější společenskou změnou, která mě potkala. Jsem založením skeptik, takže nejsem zklamaný z dnešního vývoje, ale zdravě namíchnutý jsem, to zas jo. Musíme si poradit s dnešní tristní vnitrostátní situací a jako správný eurohujer dodávám, že je i třeba znovu nastartovat evropskou integrací. Tak šup, šup, pojďme do toho.
Pavel Světlík, zastupitel HMP

Slavíme 30leté výročí Sametové revoluce 1989 a mne to nutí zamyslet se nad tím, kým bych dnes byl, kdyby tato událost jaksi nenastala. Tedy, kým bych byl? Jako syn evangelického faráře bych zcela jistě nevystudoval gympl. S trochou štěstí bych se možná dostal na střední zemědělskou školu jako kdysi můj otec. Možná bych raději volil rovnou nějaké učiliště, protože řemeslo mělo zlaté dno i za socialismu. Jako syn evangelického faráře bych ale už vůbec nevystudoval pedagogickou fakultu, protože nějakého pánbíčkáře by na této škole strana určitě nedopustila. Pokud by nepřišel Listopad 1989, určitě bych v roce 2010 nezačal podnikat, protože nic takového by nebylo možné. Velmi bych si rozmýšlel jakékoli svobodné zapojení do života občanské společnosti, protože bych tím sobě i své rodině dříve či později vyrobil problémy. A určitě bych se nestal zastupitelem pražského magistrátu a nemohl se s takovou radostí podílet na rekonstrukci tohoto města. To všechno díky svobodě.
Jiří Knitl, předsedy Výboru pro národnostní menšiny ZHMP

Před třiceti lety jsem si na demonstracích na Václavském náměstí poprvé vyzkoušel, jak chutná demokracie a že je možné za své názory veřejně demonstrovat a nebýt za to popotahován. Tuto svoji zkušenost jsem si pak mnohokrát za těch 30 let ověřil a jsem vděčný, že tomu tak je a že v naší republice dál vládne demokracie. Snad tomu tak bude nejméně dalších 30 let. 
Martin Benda, zastupitel HMP

Považuji za obrovské štěstí, že jsem se narodil v září 1983 v Československu. Nesvobodný režim skončil ještě před tím, než jsem nastoupil do základní školy, a z Česka, země uprostřed Evropy, se vyvinula země s jednou z nejlepších kvalit života na světě, pomalu se sem stěhují i lidé ze Západu, což zažívám i v rodině. Když člověk cestuje po světě, vlastně si na naši zemi nemůžeme moc stěžovat. Přesto bych měl pro naši republiku v tyto výroční dny jedno přání: věřme si sami sobě i sobě navzájem. Tolik věcí to usnadní! Snažím se v tomto jít příkladem v pražském zastupitelstvu a moc bych si přál, aby důvěra, naslouchání a větší empatie panovala i v parlamentu, ve vládě i na Hradě. Ale neplatí to jen pro politiky, týká se to každého z nás.
Začínáme další dekádu svobody. A my budeme stát za stejnými hodnotami jako dosud.

PRAHA SOBĚ

Máme své město rádi a záleží nám na místě, kde žijeme.

  • Pět jasných cílů pro Prahu

    Pohodlná a rychlá doprava pro všechny

    Kvalitní školy a dostupné sociální služby

    Poctivá a otevřená správa městských financí

    Péče o kulturu a regulace masového turismu

    Město ohleduplné k lidem i přírodě

    Číst Vizi
  • Zapojte se

    Dejte nám vědět, co je potřeba změnit

    Uspořádejme sousedské setkání

    Přidejte svůj lajk, sledujte nás na facebooku

    Chci se zapojit
  • Podpořte naši práci

    Nestojí za námi žádný velký sponzor a jako občanští kandidáti jsme nedostali žádný příspěvek za volby.

    Abychom mohli o naší práci dávat vědět, potřebujeme vaši podporu.

    Chci vás podpořit